DISKUSE NAD DĚJI SILENT HILLU - pokračování z webu

Prosím pište sem, kašlete na spoilery, to už rovnou můžeme dávat i spoilery k filmu Titanic, že se titulní loď potopí.

Můžete začít nějakým kontroverzním tématem, ale buďte prosím otevření diskusi a nesnažte se shazovat druhé jen proto, že mají jiný názor než vy (platí to obousměrně).

Začal bych třeba posledním, jak moc realistický je děj SH2 (můžete pokračovat jak moc realistické by byly děje jiných SH her)

Joe (19:40:36 11/08/2011)
co ti řekl psychiatr?

Aldaris (19:42:07 11/08/2011)
ze to co se stalo jamesovi, je dost realisticke, podvedomi neunese fakt, ze zabijes cloveka ktereho milujes a vytvori fikci, ktere uveris, protoze se ti to hodi. ale uvnitr to je porad a jednou to ven vyjde, bud za deset let, nebo za tyden

Dobrá tedy, zrovna jsem sem přišel a zahlédl jsem vás zde v hojném počtu, takže se do toho pusťmě.
SH2 má (podle mého názoru) ten úplně nejlepší příběh z celé série. Má jednoduchý námět a celý je vlastně tak triviální, až nad tím člověk přemýšlí, jak to a proč tamto a tak dále. Pak si uvědomíte, že je to vlastně všechno jednoduché a teprve pak poznáte a uvědomíte si tu jedinečnost té hry. Nevím jestli to byl záměr, ale opravdu se to povedlo.
Jinak veškerá vyjímečnost SH spočívá právě v té jeho "nedokončenosti" příběhu. Nejde o to, že by to bylo nedomyšlené, ale je to tak promyšlené, že to v člověku zanechává otazníky a plno nejasností. Ty otazníky, jak sami jistě víte, jsou zde pořád a myslím, že zde budou, až my už neudem. V tom je ta hra, alespoň, co se prvních tří dílů týče, dokonalá.

Někdo mě nazval fanatikem do SH2, ale moje babička nedávno zemřela na Parkinse a když jsem to viděl, strašně jsem začal chápat Jamese a šťourat v tom. Ulevilo se mi, když zemřela. I když to co James, bych asi nedokázal. Asi určitě. Chybí mi ta atmosféra co tu dřív byla. Žádné hádky, posmívání, pošklebování... Proto chci odejít. Bomb v předchozím příspěvku napsal přesně to, co tu chybí.

Já si stojím za názorem jako samostatná hra je nejdokonalejší SH2, ovšem v rámci herní série ji převažuje SH3.

Co se týče dokonalosti příběhu SH2 není sporu, koneckonců si vemte jak od Origins dále SH hry pracují s potlačenými vzpomínkami. Homecoming je toho zářným příkladem. A trestanec Murphy z Downpouru asi nebude výjimkou.

To je pravda, jako celek je SH2 nejlepší. Na nic nenavazuje a ničím nepokračuje. U SH3 je to horší, ale pochopit se dá, při troše snahy a pátrání.

aldaris napsal:

To je pravda, jako celek je SH2 nejlepší. Na nic nenavazuje a ničím nepokračuje. U SH3 je to horší, ale pochopit se dá, při troše snahy a pátrání.

V tom je právě ta síla SH3, že pokračuje ve skvěle rozběhlém příběhu SH1, staví na něm aniž by si z něj půjčoval víc než by bylo nutno. Čili pro nezaujatého diváka neznalého SH1 nebo pro ignoranta, který při příběhu SH1 nedával pozor to bude horší, ale celkově je to lepší.

Já právě hrál dřív SH3 než SH1, tak jsem to moc nechápal. A tam mi pomohl Arcade Velmistr. Jen to celé nedopsal...

Sakra,já SH2 ještě nehrál a je to obrovská chyba Ale i když jsem ji nehrál,tak z vašich příspěvků jsem pochopil že to bude nejlepší díl série Jak příběhově,tak emocionálně,i když pro mě je každý Silent Hill emocionální(ano i opovrhovaný Homecoming a podcenovaný Shattered Memories).A nebýt SH2 tak svět nepozná Pyramid Heada Což je (přesně nevím kde sem to četl ) nejhorší Boss vůbec

Tys to ještě nehrál a máš Trojhránka v portrétu Tu chybu naprav, je to skutečně nejlepší díl série, ten je povinnost hrát.

Nemám to kde sehnat,Comp doma nemám a na ps 2 chcou za to pořádný pálky, a už mi není tolik abych za hry vyhazoval 500kč

J0ker napsal:

Nemám to kde sehnat,Comp doma nemám a na ps 2 chcou za to pořádný pálky, a už mi není tolik abych za hry vyhazoval 500kč

Tak asi jedině to stáhnout... Ale i za ty prachy to stojí, to mi věř.

J0ker napsal:

Sakra,já SH2 ještě nehrál a je to obrovská chyba Ale i když jsem ji nehrál,tak z vašich příspěvků jsem pochopil že to bude nejlepší díl série Jak příběhově,tak emocionálně,i když pro mě je každý Silent Hill emocionální(ano i opovrhovaný Homecoming a podcenovaný Shattered Memories).A nebýt SH2 tak svět nepozná Pyramid Heada Což je (přesně nevím kde sem to četl ) nejhorší Boss vůbec

A nebýt ostatních dílů, tak zůstane na trůnu nejlepších SH monster. Co jsem viděl jeho parodii Butchera v Origins (a myslím že i v Homecoming byl) a pochopitelně ve filmu, tak to už bylo hlavně kvůli publicitě a marketingu, holt ikonická příšera, no.

pepazdepa napsal:

J0ker napsal:

Sakra,já SH2 ještě nehrál a je to obrovská chyba Ale i když jsem ji nehrál,tak z vašich příspěvků jsem pochopil že to bude nejlepší díl série Jak příběhově,tak emocionálně,i když pro mě je každý Silent Hill emocionální(ano i opovrhovaný Homecoming a podcenovaný Shattered Memories).A nebýt SH2 tak svět nepozná Pyramid Heada Což je (přesně nevím kde sem to četl ) nejhorší Boss vůbec

A nebýt ostatních dílů, tak zůstane na trůnu nejlepších SH monster. Co jsem viděl jeho parodii Butchera v Origins (a myslím že i v Homecoming byl) a pochopitelně ve filmu, tak to už bylo hlavně kvůli publicitě a marketingu, holt ikonická příšera, no.

To je pravda. Na přilákání pozornosti. Už tam neměl takový majestát jako v SH2. Každopádně ho každý máme v sobě, jen ho nenazýváme Pyramid Headem nebo Trojhránkem, ale Svědomím.

To už rovnou můžeš napsat - každý žijeme ve svém vlastním Silent Hillu. :-)

Ale jo,Pepazdepa má pravdu Každej žijeme ve svým Silent Hillu.Každej by jsme ho viděli jinak a každej by měl svůj Other world

Výše jsem psal, že SH2 má podle mého názoru nejlepší příběh z celé série, ale jako nejlepší hra celkově (cp se hororového zážitku týče) je pro mě prostě jasnou jedničkou SH1. Hrál jsem ho několikrát a pokaždý jsem se bál. SH2 je hodně psychologickej a kdyby tam nebyla ta psychologie, tak by byl o ničem. V SH1 by naopak pořád byla ta tísnivá atmosféra. Nevím, jak dopadne SH:D. Hodně mu fandím ať už kvůli tomu, že to dělá Vatra a nebo kvůli tomu, aby se už ta hra znova postavila na nohy a ukázala, že si zaslouží víc pozornosti, než doteď.

Pro mě byla asi nejděsivější ta dvojka, hrál jsem ji jako první a v tom vězení jsem se mohl po*rat. Potom trojka, tu jsem hrál hned po ní, pak jsem hrál čtyřku, u té jsem se nebál vůbec a jedničku nakonec. U té jsem se bál taky docela dost. Zasloužila by předělat do novější grafiky, to by bylo

bomb napsal:

Výše jsem psal, že SH2 má podle mého názoru nejlepší příběh z celé série, ale jako nejlepší hra celkově (cp se hororového zážitku týče) je pro mě prostě jasnou jedničkou SH1. Hrál jsem ho několikrát a pokaždý jsem se bál. SH2 je hodně psychologickej a kdyby tam nebyla ta psychologie, tak by byl o ničem. V SH1 by naopak pořád byla ta tísnivá atmosféra. Nevím, jak dopadne SH:D. Hodně mu fandím ať už kvůli tomu, že to dělá Vatra a nebo kvůli tomu, aby se už ta hra znova postavila na nohy a ukázala, že si zaslouží víc pozornosti, než doteď.

jojo - jednička, i když je dvojka dokonalá...já jsem hodně na takový ty náboženský teorie, takže děj jedničky s trojkou se mi taky líbí (u mě vede sh3 asi kvůli Heather)...ale souhlasím s bombem - nejde o nedotaženost, ale o náznakovost a je úžasný jak první 4 díly člověku nedaj spát - jak furt přemýšlí - já v hlavě vystřídala už tolik teorií...ano a každý máme svého PH a svůj OW

Storyline SH2 je naprosto skvělá, bez nějakých "ale"... Jenže i tady jsou ta ALE.... Já nevím proč, ale nejemocionálněji na mně působí zavrhovaný Homecoming. Možná je to tím, že s Alexem mám dost společnýho, co se rodinných vztahů týče.

Moc dobře vím, jak se cítila Mary, když jí zjistili tu strašnou chorobu. Naprosto chápu její chování vůči Jamesovi. A vzhledem k délce trvání jejích výkyvů chápu i Jamesův čin v afektu, ale protože rodina je pro mně prioritou, tak jsem v posledních dnech, kdy jsem hrála Homecoming, přilnula k Alexovi.

g.schreiber napsal:

jojo - jednička, i když je dvojka dokonalá...já jsem hodně na takový ty náboženský teorie, takže děj jedničky s trojkou se mi taky líbí (u mě vede sh3 asi kvůli Heather)...ale souhlasím s bombem - nejde o nedotaženost, ale o náznakovost a je úžasný jak první 4 díly člověku nedaj spát - jak furt přemýšlí - já v hlavě vystřídala už tolik teorií...ano a každý máme svého PH a svůj OW

Souhlasím s tím, že jednička je nejděsivější. Příběhově je 2ka nejlepší (ale přikláním se k tomu, co psal Bomb - bez toho psycha by byla o ničem) ale nejvíc mně zaujala podstata Homecomingu. Kvůli tomu, aby ochránili rodiny před kultem a mohli se od něj trhnout, jsou ochotni obětovat jedno ze svých dětí každých padesát let (následně za to do konce života pikají v podobně nikdy neustávajího pocitu viny a zatracení). Rodina je i mojí prioritou a tak chápu i zakladatele Shepherd´s Glen i Alexe, který se snaží "zachránit" bratra a zavděčit se jednou pro vždy svým rodičům. A dokonce chápu i Lillianu podstatu. Nechat si od manžela kázat, nechat si všechno líbit atd... To jen proto, že ho ctila, tak jak má žena ctít muže, Lillian na mně dělala dojem americké hospodyňky z 50. let.

SandyShepherd napsal:

Storyline SH2 je naprosto skvělá, bez nějakých "ale"... Jenže i tady jsou ta ALE.... Já nevím proč, ale nejemocionálněji na mně působí zavrhovaný Homecoming. Možná je to tím, že s Alexem mám dost společnýho, co se rodinných vztahů týče.

Moc dobře vím, jak se cítila Mary, když jí zjistili tu strašnou chorobu. Naprosto chápu její chování vůči Jamesovi. A vzhledem k délce trvání jejích výkyvů chápu i Jamesův čin v afektu, ale protože rodina je pro mně prioritou, tak jsem v posledních dnech, kdy jsem hrála Homecoming, přilnula k Alexovi.

zkušenosti kalí objektivitu - to už je nepsaný zákon...jako dítě jsem viděla film Carrie a později si přečetla Kingovu předlohu...a mám od té doby tendenci inklinovat k postavám jako Alessa (proto první a třetí díl) ...stejně tak Heather na mě působí jako neuvěřitelně silná a zároveň citlivá...ve svém chování mi hrozně připomíná jednu mou příbuznou kterou mám moc ráda, i když občas vybouchne a vyleje si zlost na tom kdo je bohužel nejblíž (douglas) a zároveň dokáže být ochranitelka a připustit svou chybu (I´m callin the hospital...don´t worry I know it´s not your fault)...můžou jí upálit, házet jí klacky pod nohy, ale ona přesto znovu vstane a jde dál - v tom spočívá síla a emoce té postavy

jak s oblibou píšu v každým díle je moment který mě rozbrečel...SPOILERY v jedničce lisa - její bolestný pohled a prosby co nemohou být vyslyšeny- hra stará 12 let a má emotivnější cutscénu než celej HC...nebo kterejkoli konec jedničky - alessina mysl co leží a skomírá na Metatronově pečeti a všude padají ohně...James co se bezmocně zlomí v kolenou když do marie vjede oštěp pyramid heada - tehdy jsem ani nemohla hrát jak mě zoufalství té scény dostalo, James a Angela na hořících schodech...(ne já žádné ALE ve 2ce nevidím)...Heather co najde svého otce mrtvého, Heather na konci volající po svém otci...Henry naleznuvší Cynthii v tratolišti krve....

vedle toho HC takové momenty nemá - byla tam jediná scéna která mě trochu chytla - když alex musel zabít svou matku (zvolila jsem tuhle volbu abych ji ušetřila bolesti)...je fakt že Alexova matka je podle mě nejlepší postava 5ky a možná ještě psychotik Fitch a jeho intro se Scarlett - jeden z mála opravdovejch sh momentů...
tož tak

když jsme u té oběti - v kultu se dycky muselo něco obětovat - Claudia obětovala svou nejlepší kamarádku pro dobro lidstva...ale to už je jiný příběh

g.schreiber napsal:

zkušenosti kalí objektivitu - to už je nepsaný zákon...jako dítě jsem viděla film Carrie a později si přečetla Kingovu předlohu...a mám od té doby tendenci inklinovat k postavám jako Alessa (proto první a třetí díl) ...stejně tak Heather na mě působí jako neuvěřitelně silná a zároveň citlivá...ve svém chování mi hrozně připomíná jednu mou příbuznou kterou mám moc ráda, i když občas vybouchne a vyleje si zlost na tom kdo je bohužel nejblíž (douglas) a zároveň dokáže být ochranitelka a připustit svou chybu (I´m callin the hospital...don´t worry I know it´s not your fault)...můžou jí upálit, házet jí klacky pod nohy, ale ona přesto znovu vstane a jde dál - v tom spočívá síla a emoce té postavy

jak s oblibou píšu v každým díle je moment který mě rozbrečel...SPOILERY v jedničce lisa - její bolestný pohled a prosby co nemohou být vyslyšeny- hra stará 12 let a má emotivnější cutscénu než celej HC...nebo kterejkoli konec jedničky - alessina mysl co leží a skomírá na Metatronově pečeti a všude padají ohně...James co se bezmocně zlomí v kolenou když do marie vjede oštěp pyramid heada - tehdy jsem ani nemohla hrát jak mě zoufalství té scény dostalo, James a Angela na hořících schodech...(ne já žádné ALE ve 2ce nevidím)...Heather co najde svého otce mrtvého, Heather na konci volající po svém otci...Henry naleznuvší Cynthii v tratolišti krve....

vedle toho HC takové momenty nemá - byla tam jediná scéna která mě trochu chytla - když alex musel zabít svou matku (zvolila jsem tuhle volbu abych ji ušetřila bolesti)...je fakt že Alexova matka je podle mě nejlepší postava 5ky a možná ještě psychotik Fitch a jeho intro se Scarlett - jeden z mála opravdovejch sh momentů...
tož tak

když jsme u té oběti - v kultu se dycky muselo něco obětovat - Claudia obětovala svou nejlepší kamarádku pro dobro lidstva...ale to už je jiný příběh

No jo... ale mně právě ty momenty, který jsi napsala (snad jen ten s Lisou) vůbec neberou. Mně naopak emočně zasáhly scény z 5ky, kde Alex křičí na svojí matku, aby mu řekla pravdu a poté jí unesou příznivci řádu. Nebo když Alex sešel ze schodů z prvního patra domu a viděl tam sedět matku, když k ní promluvil ... ten výraz, který v jeho tváři značil jasně, že celý život postrádal skutečnou rodičovskou lásku, proto okamžitě dodal "I was in hospital for a bit, but I´m alright now." A taky ten Lillianin výraz, když ho uslyšela. Otočila hlavu a ten pohled a tón hlasu "what are you doing here?" uplně prostě jasně dala najevo, že ho tam nezvala. V Alexově tváři se pak jasně zračí zklamání a pocit nevítanosti. A pak Lillian furt mele o tom, jak jí chybí Josh. A když mu řekne, že všichni jsou pryč vidíš na Alexovi jasně, co se mu honí v hlavě "měl jsem tu zůstat, neměl jsem odcházet a měl jsem zůstat tady a snažit se víc" A potom, když po ukázce s ní chceš mluvit, tak se furt vymlouvá a ještě ho posílá pryč. Tyhle momenty, to je to, co mně nejvíc zasáhne. A je jasný proč... ;_)

V jakém pořadí jsi hrála Silent Hill hy, Sandy Shepherdová? Bonusová otázka: Jaký máte názor na přechylování jmen á la Heather Masonová, Cybil Benettová, Lisa Garlandová, atd. ?

pepazdepa napsal:

V jakém pořadí jsi hrála Silent Hill hy, Sandy Shepherdová? Bonusová otázka: Jaký máte názor na přechylování jmen á la Heather Masonová, Cybil Benettová, Lisa Garlandová, atd. ?

Jednička, sledovala dvojku, sledovala čtyřku (hrál kamarád), pak jsem hrála dvojku, pak sledovala pětku (hrál ex-menžel, momentálně hraju sama) a posledně jsem hrála před měsícem trojku se sestřenkou...

A přidávání jmen-ová mi nevadí :_))) Sama to tak mám na FB :_D

SandyShepherd napsal:

g.schreiber napsal:

zkušenosti kalí objektivitu - to už je nepsaný zákon...jako dítě jsem viděla film Carrie a později si přečetla Kingovu předlohu...a mám od té doby tendenci inklinovat k postavám jako Alessa (proto první a třetí díl) ...stejně tak Heather na mě působí jako neuvěřitelně silná a zároveň citlivá...ve svém chování mi hrozně připomíná jednu mou příbuznou kterou mám moc ráda, i když občas vybouchne a vyleje si zlost na tom kdo je bohužel nejblíž (douglas) a zároveň dokáže být ochranitelka a připustit svou chybu (I´m callin the hospital...don´t worry I know it´s not your fault)...můžou jí upálit, házet jí klacky pod nohy, ale ona přesto znovu vstane a jde dál - v tom spočívá síla a emoce té postavy

jak s oblibou píšu v každým díle je moment který mě rozbrečel...SPOILERY v jedničce lisa - její bolestný pohled a prosby co nemohou být vyslyšeny- hra stará 12 let a má emotivnější cutscénu než celej HC...nebo kterejkoli konec jedničky - alessina mysl co leží a skomírá na Metatronově pečeti a všude padají ohně...James co se bezmocně zlomí v kolenou když do marie vjede oštěp pyramid heada - tehdy jsem ani nemohla hrát jak mě zoufalství té scény dostalo, James a Angela na hořících schodech...(ne já žádné ALE ve 2ce nevidím)...Heather co najde svého otce mrtvého, Heather na konci volající po svém otci...Henry naleznuvší Cynthii v tratolišti krve....

vedle toho HC takové momenty nemá - byla tam jediná scéna která mě trochu chytla - když alex musel zabít svou matku (zvolila jsem tuhle volbu abych ji ušetřila bolesti)...je fakt že Alexova matka je podle mě nejlepší postava 5ky a možná ještě psychotik Fitch a jeho intro se Scarlett - jeden z mála opravdovejch sh momentů...
tož tak

když jsme u té oběti - v kultu se dycky muselo něco obětovat - Claudia obětovala svou nejlepší kamarádku pro dobro lidstva...ale to už je jiný příběh

No jo... ale mně právě ty momenty, který jsi napsala (snad jen ten s Lisou) vůbec neberou. Mně naopak emočně zasáhly scény z 5ky, kde Alex křičí na svojí matku, aby mu řekla pravdu a poté jí unesou příznivci řádu. Nebo když Alex sešel ze schodů z prvního patra domu a viděl tam sedět matku, když k ní promluvil ... ten výraz, který v jeho tváři značil jasně, že celý život postrádal skutečnou rodičovskou lásku, proto okamžitě dodal "I was in hospital for a bit, but I´m alright now." A taky ten Lillianin výraz, když ho uslyšela. Otočila hlavu a ten pohled a tón hlasu "what are you doing here?" uplně prostě jasně dala najevo, že ho tam nezvala. V Alexově tváři se pak jasně zračí zklamání a pocit nevítanosti. A pak Lillian furt mele o tom, jak jí chybí Josh. A když mu řekne, že všichni jsou pryč vidíš na Alexovi jasně, co se mu honí v hlavě "měl jsem tu zůstat, neměl jsem odcházet a měl jsem zůstat tady a snažit se víc" A potom, když po ukázce s ní chceš mluvit, tak se furt vymlouvá a ještě ho posílá pryč. Tyhle momenty, to je to, co mně nejvíc zasáhne. A je jasný proč... ;_)

jsem to možná před tím blbě identifikovala - emoce tam jsou ale jsou udělané moc americky - občas se ty postavy tváří divně...japonci maj emoce úplně jinak zažitý - japonci totiž emoce nevyjadřují, proto je jejich tvorba emocemi přetékající, což se netýká jen SH...emocemi napráskaný je třeba i Project zero, nebo forbidden Siren...ale stejně jak pepu by mě zajímalo pořadí v jakém jsi hrála SH