Skuteční duchové?

Už jste někdy viděli ducha? Nebo obživlou mrtvolu? Já teda ne, teda až doˇdoby, co jsem vyděl tohle video. Schválně se koukněte, ale varuju vás, je to JENOM NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!!! Pokud se tedy rozhodnete podívat , tak vám velice doporučuji, dát si full screen, protože s tím je to mnohem OPRAVDOVĚJŠÍ.

https://www.youtube.com/watch?v=QfZItov1BUo

PS: Hlavně mě prosím neproklínejte, jestli po tom máte bláto v kalhotách.

Upřímně, nic jiného jsem nečekal. Přeskočil jsem to na tu část, kde je ten xicht, a jediná lekavá věc je tam ten zvuk.

No já se teda docela lekl. Ona ta mrcha byla fakt rychlá.
Co ostatní. taky jste se lekli?

To ses lekl toho zvuku

No nebyt toho zvuku, tak asi se neleknu

Tak možná to bylo asi tím, že jsem vás na to až moc připravil, takže jste to trochu čekali, já vůbec najednou nevěděl, co tam bude. Nejdřív nic a najednou z čista jasna . V ten okamžik jsem čekal, že z monitoru začne týct voda a ta mrcha že snad začne lízt ven.

Jo, možná na tý přípravě něco bude. Ale tak co bys čekal od videa, kde půl minuty bo kolik nic není? Že se tam pomalu začne něco objevovat?

... je to roztomilé ale taky jsem se lekla

No, název tohodle tématu je o duších a já jsem sem původně dal video s nějakou zombijáckou potvorou, což není ono. Takže tady vám dávám pár linků, na kterých jsou videa, který mi připadaj docela zajímavý. No a to, jestli je to fikce nebo skutečnost, už záleží jenom na vás, jak vám se to bude zdát.

1. https://www.youtube.com/watch?v=EzZI16Z13dw
2. https://www.youtube.com/watch?v=hnNplKfY6O8

No a tenhle třetí už je 100% fikce, dokonce to tam je i vidět, ale je to docela povedený: https://www.youtube.com/watch?v=wIGxKY5y6Mg

https://www.youtube.com/watch?v=6_VmojhxfP8 co tohleto

Z těch stovek internetových videí nevěřím ani jednomu, s dnešními technologiemi není problém vytvářet takové ,,horůrky". A z duchů bych si radši ani tímhle srandičky nedělal, není dobré je provokovat. Duší aktivitu jsem zažil několikrát a není to žádná romantika. Navíc když ho máte doma, stávalo se to pravidelně jednou za rok, v tu samou dobu. Po třech letech dal pokoj a po pěti jsem se přestěhoval. Tyhle věci jsou, jen někdo je natolik citlivý že je schopen je vnímat, někdo zase ne.

aldaris napsal:

Z těch stovek internetových videí nevěřím ani jednomu, s dnešními technologiemi není problém vytvářet takové ,,horůrky". A z duchů bych si radši ani tímhle srandičky nedělal, není dobré je provokovat. Duší aktivitu jsem zažil několikrát a není to žádná romantika. Navíc když ho máte doma, stávalo se to pravidelně jednou za rok, v tu samou dobu. Po třech letech dal pokoj a po pěti jsem se přestěhoval. Tyhle věci jsou, jen někdo je natolik citlivý že je schopen je vnímat, někdo zase ne.

No nevím úplně srnadu si taky nedělám já tak pžed víc jak deseti lety a na chodbě bylo rožlí a na zemi byli stínny který se pohybovali ale nebyl tam nikdo kromě mně. No nevím možná to byla moje představivost nebo..... kdo ví.

Jaký obrys ty stíny měly? Jestli se tam třeba někde ve větru netetelila kytka v květináči, fantazie dokáže hodně. Ale asi to bylo humanidoní, viď.

Tyhle příběhy a báchorky o duších znějí doslova neuvěřitelně, hlavně dneska, když na internetu vidíte plno videí se "skutečnými a reálnými duchy". Vemte si ale, že v každým druhým hororu je někdo, kdo něco viděl nebo zažil. Nikdo mu nevěří. Každej se mu pořád snaží vsugerovat, že to byla jen jeho představivost. No a co se pak nestane? Ta představivost pak začne zabíjet všechny okolo. Pak už to najednou není představivost a každej ví, že je v řiti.

Já vím, mě taky skoro nikdo nevěří A právě když se něco takového stane, nejvíc staženou řiť mají ti největší skeptici.

aldaris napsal:

Jaký obrys ty stíny měly? Jestli se tam třeba někde ve větru netetelila kytka v květináči, fantazie dokáže hodně. Ale asi to bylo humanidoní, viď.

No jo byli humanoidní a hýbali se ale pořád jako by šli na jednu stranu.... podle mně to spíš byla moje představivost.

Duchové mrtvých lidí vlastně patří k těm méně zajímavým a nebezpečným obyvatelům Astrálního i našeho světa. Většinou se jedná o jednoduchý duševní otisk. Existují samozřejmě mnohem aktivnější a nebezpečnější duchové ale nejsem zase takoví odborník abych vám řekl kde vzniká ten rozdíl. Pravda je že potkat ducha není příjemné nikdy. Ať je jakýkoli a ať ho čekáte nebo ne. To bude asi proto že když vidíte ducha tak vaše podvědomí cítí že je něco špatně. Mrtví mají být prostě mrtví.

No já na ten zážitek taky moc rád nevzpomínám. Spíš je zvláštní, že je někdo vidí a někdo ne.

Je to o citlivosti, talentu i cviku ale to nejsou ty důležité věci. Důležité jsou spíš okolnosti. Duch se prostě někdy ukáže a někdy ne. A většinou je jen náhoda že ho někdo zahlédne. Většina duchů se o nás nezajímá a zjevuje se podle vlastních pravidel. Jak říkám, nejsem odborník, na to mám jiné.

Tak já na duchy nikdy osobně nevěřil. Z dětství (tak trochu odbočím) si pamatuju, že jsem za bílého dne viděl UFO. Dodnes vím, kde přesně stálo a jak vypadalo. Možná to byl jen nějaký sen z dětství, ale tato událost mi opravdu hodně utkvěla v hlavě.

Teď se rozpovídám od duchách/duších.

Nikdy před těmito událostmi, které pod touto větou rozepíšu jsem v duchy nevěřil, ale toto mě změnilo.

Ve 13 letech jsme se s rodinou přestěhovali do velmi starého domu. (metr široké zdi, klenby na stropech atd.).
Na tom by nebylo nic zvláštního, až na to, že jsme se po pár dnech od koupení domu dozvěděli od lidí z vesnice, že se přímo v našem novém domě na půdě oběsil muž. Tato zpráva nás poněkud znepokojila, ale řekli jsme si, co se dá dělat... Za nějakou dobu (nevím přesně kdy) se v domě začali dít divné věci. První s tím přišla máma, že se předešlou noc probudila a u její postele stála silueta postavy s kapucí na hlavě. (nešlo ji vidět do obličeje). Tento zážitek jsem bral sportovně, jelikož jsem na tyto věci nevěřil.

Teď můj osobní zážitek. Byl jsem se svou sestrou v domě sám (rodiče jeli na nákup). Sestra se šla naložit do vany, a já jsem se procházel po domě (šel jsem do kuchyně, a dělal jsem si něco k jídlu). Měl jsem dobrou náladu, a tak jsem si pozpěvoval (můj zpěv není vůbec na vysoké úrovni). Zrovna jsem si otevřel ledničku, a při mém pospěvování jsem najednou uslyšel z půdy ránu. (jako kdyby někdo bouchnul něčím těžkým o podlahu půdy). [půda byla neobydlená a úplně prázdná]. Ta rána z půdy mě trochu zaskočila, ale nebral jsem na to vůbec ohled, a začal jsem si prozpěvovat dál. Za pár vteřin najednou z půdy zabušely dvě rány. Já hned zavřel zobák, a zavolal jsem na svou sestru, která byla stále ve vaně. Zavolal jsem na ni "Slyšela jsi ty rány?" A sestra, jelikož si celou dobu napouštěla vodu do vany mi odpověděla, že nic neslyšela. Tak jsem ji řekl, ať zastaví vodu, a poslouchá. Opět jsem si začal prozpěvovat, a z půdy se najednou ozvaly tři rány (byly intenzivější než předtím). Ségra se hned zarazila, a divila se, co to bylo. Já to zkusil do čtveřice, a z půdy se ozvaly opět rány. Já se sestrou jsme byli totálně vyděšený.

Další zážitek z tohoto domu se mi stal o výkendu, kdy rodiče odjeli do hospody, a sestra jela spát ke své kamarádce. Samozřejmě, zůstal jsem sám doma. Jak jsem byl doma večer sám, bál jsem se, a tak jsem si přivedl našeho psa vedle mě k posteli. Pes se uvelebil, a usínal. Já se díval na TV. Po nějaké době pes otevřel oči, a zvedl hlavu a díval se přímo na dveře mého pokoja, jakoby za něma někdo byl. Mezi dveřmi a podlahou byla asi 2cm mezera (chyběl práh). Tak jsem se ze zvědavosti na tu mezeru podíval. Za dveřmi bylo světlo, jelikož jsem tam nechal rozsvíceno. Najednou jsem uslyšel praskání starých plovoucích podlah, a to praskání se přibližovalo k mým dveřím od pokoje. Pes začal vrčet, a já skoro brečet. V mezeře mezi dveřmi a podlahou jsem uviděl projít stín od nohou. Tak děsně jsem se bál/vytočil, že jsem rozrazil dveře od pokoje, a vběhl do místnosti. Začal jsem řvát, ať se ten šmejd ukáže, a dal jsem příkaz psovi, aby oběhl ostatní místnosti v domě. Tu noc se už nic dalšího nestalo.

A poslední zážitek, který v domě zažila moje matka: Bylo odpoledne, a matka se svým přítelem leželi na gauči, a dívali se na TV. Měli jsme 2 gauče složené do Lka. Na jednom ležela máma, a na druhém její přítel. Když se tak rodiče dívali na televizi, její přítel mámu často drbával ve vlasech. Ale ten den se stalo něco divného... Najednou se po domě rozhlehl křik mé matky, ihned jsem za ní přiběhl a uklidnil ji. Máma mi řekla, že u televize usnula, a že se po nějaké době zase probudila, a že její přítel ji drbal ve vlasech. Akorát tu byla jedna chybička, její přítel byl na druhé straně domu na PC, takže ji drbat nemohl. Nikdo jiný v místnosti s matkou nebyl. (kromě "ducha").

Padající skleničky v kuchyni, samo se otvírající dveře od půdy a stopy od zablácených bot na dlaždičkách, které směřovaly na půdu jsou jen další z mnoha věcí, které se v domě děly. V domě už naštěstí nebydlíme.

Chci jen říct, že mezi náma něco je. A věřím na to.

Ještě teď mi při psaní těchto věcí naskakuje mráz po celém těle. (A ještě k tomu o píšu v 1:00 ráno.

No, co dodat. Snad jen to, že podobné věci se někdy prostě stávají. Těžko říct, co bývá příčinou.

Já bych teda na tu půdu vlítnul :-) Jinak postava v kapuci je docela častá. Někdy si říkám jestli to není spíš nějaký druh "smrťáka" kterého duchové pouze přitahují. Těžko říct.

Moje máma nedávno zemřela. Třeba to mělo spojitost s tou postavou s kapucí.

Já si myslím, že za ty duchy může z větší části mysl člověka. Jak psal Syky, na půdě půdě se oběsí muž, z toho mi vychází 2 složky:
a) jakási energie (třeba na místě zůstane éterická látka nebo něco jiného)
b) mysl lidí (ikdyž člověk na duchy nevěří, tak si přecijen něco málo připustí - stačí zasít semínko, aby vyrostla celá rostlina)

To mi připomíná Zeměplochu Terryho Pratchetta (kniha Otec Prasátek myslím), kde bylo řečeno, že bez víry v "bohy" jsou ti bohové bezmocní. Nemohou bez víry existovat.

Myslím, že nějak tak to funguje. Člověk se dozví o oběšeném a i když na duchy nevěří, má z toho divný pocit, takže i podvědomí něco tuší (to nemůžeš popřít, Syky). Ta energie jen čeká na "víru". Stačí udělat pár zvuků či něco jiného a u člověka se z toho vyvine víra. Víra v to, že v domě opravdu něco je. Tím se energie posílí a začne se "zjevovat". V tomto je důležité dát najevo, že člověk nemá strach a nebojí se toho. Klidně mu říct, že vadí jeho zjevování nebo projevování, ale že tam může zůstat. Kdyby to nepomohlo, tak zavolat nějaký tým (EPRV777, VTPJ nebo jiný). A co se jedná prostor, kde se nejspíše nic nestalo, ale přesto tam aktivita je, tak je tam asi nahromaděno velké množství energie, která ani pozornost nepotřebuje

Měl jsem něco podobného, ale v bytě, časem jsem se s tím naučil žít

PS: Nechce někdo vyzkoušet? http://www.wikihow.com/Record-Electronic-Voice-Phenomena

Taky jsem v jednom bytě nebyl tak zcela sám, zpočátku mě tam něco opravdu nechtělo a projevovalo se to vždy jen v červnu, každý rok. Pocit že mě něco pozoruje, budící hlasité rány, kocour celý naježený čučel do kouta... Pak jsme si na sebe nějak zvykli a byl od toho pokoj. Zajímalo by mě, jak si s tím poradili noví nájemníci.