Protože jste tady už všichni umřeli, dovolil jsem si dát dohromady celou tu naší nádhernou povídku a zde vám/nám ji tedy předkládám v celku. Doufám, že v prozatimním celku, protože je třeba to dokončit.
=========================================================================
Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho… V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněného nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a teško se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře, ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky, která se jmenovala Lisa Garland. Ano, která se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?" Já jsem odpověděl "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa řekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychleji zmizet. "Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na mě a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa řekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do těch dveří a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zašumělo rádio. Ohlédl jsem se, ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozdě. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát? Lisa začala křičet. Okamžitě jsem se rozeběhl k těm dveřím. Byly zamčené!! Nechápu, jak se to všechno může takhle zamotávat. Okamžitě jsem si vzal ten zkrvácený nůž a připraven na to, abych příjmul cokoliv, co mě ochrání. Zcela nečekaně se přede mnou zjevila mlhavá silueta něčeho, co mě velmi ale velmi vyděsilo. Zavřel jsem oči a doufal jsem, že příjde smrt. Ocitl jsem se v naprosto jiné místnosti, kde nic nedávalo smysl. Všude kolem mě byla rez, špína, bolest, nářek a těla něčeho, co nijak nepřipomínalo člověka. Ale to, co bylo slyšet, znělo jako táhnutí něčeho těžkého a mohutného. Vynořilo se to ze strachu mé mysli a bylo to všude okolo mě. Proboha, co je to za místo? Jako kdybych se ocitl v jiném a dosti perverzním světě. Ta věc, která dělala ten rámus byla velmi velká, něčím hodně páchla a měla místo hlavy velký kovový jehlan. Bylo to zrůdně krvavé a rezavé. V pravé ruce TO svíralo obrovský 2 metrový meč celý špinavý od zaschlé krve, která vypadala ještě děsivěji. Jedna kapka dopadla na moji hlavu a hned potom se ať věc napřáhla a snažila se mě chytit za krk. Uskočil jsem, ale ta věc zvedla nad hlavu svůj rezavý meč do výšky a i když ta věc letěla na mojí hlavu stál jsem tam a nechal se rozsekat. Čekal jsem smrt, ale přišlo něco horšího. Přišla žena oděná v sesterské uniformě a na první pohled neodolatelná a pekelně sexy, jenomže něco nebylo v pořádku. Z očí jí tekla krev pak se objevila další podobná kreatura. Ale náhle přišla pomoc! Rozsvítilo se světlo stála v něm ženská postava a přinesla mír. Usmála se a řekla:" Pacient potřebuje sedativum“ A noční můra znova začala. Vpíchla do mně tekutinu tělem mi projela prudká a ostrá bolest. Dostal jsem pocit utrpení. Ale najednou jsem cítil, že všechno se vrací do reality. Rez nahradila mlha A já zase tápal/a ulicemi, jako předtím. Přišel čas něco udělat s těmi přízraky. Viděl jsem nápis „Vítává vás Silent Hill...“ Něco nehraje! Tudy jsem šel už předtím. To je nemožné, nechápu to. Proč se mi tohle vůbec děje? Co jsem komu provedl? V životě jsem nikomu… Počkat...To není... možný... vždyť já... tady být nemám Nezbývá mi než... projít tou mlhou vstříc svému osudu do města Silent Hill. Mnoho času uplynulo, než jsem narazil na odpovědi, které ukrývala mlha. Setkal jsem se s mužem v hlavní hale divadla. Listoval zažloutlými papíry Macbetha od Shakespeara. Nevypadal jako herec, ale spíš jako ztracená a zmučená duše režiséra, který nemá ponětí, co se tu děje. Zničený a zmuchlaný ve vybledlém, špinavém saku. Rozcuchané šedé vlasy mu vlály v zatuchlém vzduchu. Cítil jsem vůni divadla v tom zatuchlém vzduchu, ale něco tu nesedělo. Nikdo jiný tu nebyl už celá léta. Jen pan Režisér a jeho skličující samota. Z jeho úst ke mně pronikl tichý syčivý hlas: "Co tady chcete?" "Hledám cestu ven." Muž se hlasitě zasmál. "Odsud není žádná cesta ven." Znovu se jízlivě zasmál a já doufal, že je to jenom sen. V tu chvíli začala houkat siréna. Pronikavý tón sirény se mi zavrtával do hlavy. Bolestí jsem spadl na kolena a nemohl jsem se pohnout strachy. Najednou tam byla ona krásná jako vždy na rtech americký úsměv, a v ruce injekční stříkačku naplněnou červenou tekutinou. Pomalu ke mně tu injekci přibližovala, až jsem omdlel. Kolik je? Kde jsem? Ptám se sám sebe. Slyšel jsem jen tiché skřípění kovu tam někde ze tmy. Do toho se ozvalo mlaskání. Sakra! Něco tu je! Zalil mne pot a přeběhl mi mráz po celém těle i obličeji. Udělalo se mi zle. Jenže jsem věděl, že musím dál. Otevřel jsem oči. Nic než tma. Potřebuji světlo. Jsem ale připraven vidět???? Nedá se nic dělat...
Příjem 
Předmět: Re: Silent Hill: Přidej 1-3 slova - slovní hra - pouze vážně 
Thu 15 Sep 2011 - 13:34
