Silent Hill: Přidej 1-3 slova - slovní hra - pouze vážně

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil

no tak jo

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii...

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát?

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát? Lisa začala křičet.

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát? Lisa začala křičet. Okamžitě jsem se

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát? Lisa začala křičet. Okamžitě jsem se rozeběhl k těm

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát? Lisa začala křičet. Okamžitě jsem se rozeběhl k těm dveřím. Byly zamčené!!

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát? Lisa začala křičet. Okamžitě jsem se rozeběhl k těm dveřím. Byly zamčené!! Nechápu jak se

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát? Lisa začala křičet. Okamžitě jsem se rozeběhl k těm dveřím. Byly zamčené!! Nechápu jak se to všechno může

Kdysi dávno v nemocnici Brookhaven Hospital léčili nemocné lidi. Lidi, kteří potřebovali opravdovou pomoc, protože Silent Hill je zvláštní místo. Místo, kde se nachází nejen legendární minulost, ale i tajemná a děsivá budoucnost. Jednoho večera jsem si vyšel na procházku a šel jsem se projít okolo jezera Toluca. Najednou se kolem mě zjevili dávní bohové. Myslel jsem si, že je to jen babská povídačka, ale nebyla. Nehybně jsem stál jako solný sloup a čekal jsem, až to skončí. Najednou se rozezněly děsivě znějící houkačky, něco jako siréna. Svět pohltila temnota. Všude podivné ticho...V kapse jsem nalezl zakrvácený nůž, téměř vybitou baterku a malé rádio. Ihned začalo šumět. Samael zamířil pohledem na temné nebe. Zpoza stromů jsem uslyšel křik, na který jsem reagoval útěkem, ale najednou se mi zamotala hlava a spadnul jsem na vlhkou a studenou zem. Probudil jsem se ve špinavé místnosti nemocnice, o které jsem věděl, že není brookhavenská. Náhle se rozbilo něco skleněneho nebo možná i keramického. Bylo totiž šero a težko se mi dýchalo. Najednou se otevřely dveře ve kterých se zjevila podivná postava. Měla na sobě zakrvácenou uniformu sestřičky ktéra se jmenovala Lisa Garland. Ano,ktera se mne snažila vyléčit. Dívala se na mě milým pohledem a zeptala se: "Jste v pořádku?"Já jsem odpovedel "Ano, ale vy nevypadáte nejlíp." Pochvíli se posadila, povzdechla si a do očí jí vtékaly slzy. "Musíte odtud odejít, tady nemáte být." Zeptal jsem se: "Co se vám stalo"? "O mě nejde, musíte odsud odejít." Zvedl jsem se a posadil se na rozbitou lavičku hned vedle ní. Nechápu to, jsem pořád v tom světě nebo je to jen sen? Ale Lisa rekla: "Chápu, že jsi zmatený, ale musíš co nejrychlejí zmizet."Zeptal jsem se: "co se to děje?", ale Lisa neodpověděla. Pouze se smutně podívala na me a na protější dveře, na které sem se podíval také. Nebylo na nich téměř nic zvláštního, jenže Lisa rekla: "Musíte jimi projít, tam najdete odpověď na vaše otázky". Vydal jsem se do tých dverí a ohlédl se ci nás nikto nepozoruje, ale vše se zdálo v pořádku. Za dveřmi byla postel, celá od krve. Žárovka ji jen propůjčovala zvláštní barevný a pochmurný nádech. Najednou se dveře zabouchly. Pohltil mě strach. Zaslechl jsem zvuk skřípajícího kovu o zem a v kapse mi zase zasumelo radio. Ohlédl jsem se,ale nikoho jsem nezahlédl. Vydal jsem se k té posteli. Ležel na ní dopis. Zvedl jsem ho a začal číst: "Temnota skrývá tajemství posmrtného života. Jdi napříč svému osudu nebojíc se nevyhnutelného." Co tohle zase má sakra znamenat? Vtom jsem se zamyslel a vzpomněl si na svou nebohou přítelkyni. Jmenovala se Maria. Nebýt jejího manžela, možná by ještě mohla žit, ale už je příliš pozde. Před třemi lety ji brutálně zavraždil a pak se po něm slehla zem. Mám pocit , že si jej už ani nepamatuji.Ale nakonec sem zapomněl i na svou nebohou Marii... Jak jen se to mohlo stát? Lisa začala křičet. Okamžitě jsem se rozeběhl k těm dveřím. Byly zamčené!! Nechápu, jak se to všechno může takhle zamotávat. Okamžitě

Do poloviny to mělo ještě alespoň patu a dalo se to číst, ale pak už se to prostě úplně posralo a vůbec nic se tam neděje. Má to ještě tady cenu?

Sol!d_Sn@k3 napsal:

Má to ještě tady cenu?

Taky si říkám...

Náhodou jsem natrefil na toto staré téma a když jsem si tu naší povídku znovu přečetl, tak musím říci, že první polovina je tak nějak nic moc, ale ta druhá, kde se začíná psát o Lise je (v rámci možností) celkem zajímává. Nenapadlo vás, že bysme mohly pokračovat?

bomb napsal:

Náhodou jsem natrefil na toto staré téma a když jsem si tu naší povídku znovu přečetl, tak musím říci, že první polovina je tak nějak nic moc, ale ta druhá, kde se začíná psát o Lise je (v rámci možností) celkem zajímává. Nenapadlo vás, že bysme mohly pokračovat?

Ja by som to bral ale čo ostatny.

Miky200 napsal:

bomb napsal:

Náhodou jsem natrefil na toto staré téma a když jsem si tu naší povídku znovu přečetl, tak musím říci, že první polovina je tak nějak nic moc, ale ta druhá, kde se začíná psát o Lise je (v rámci možností) celkem zajímává. Nenapadlo vás, že bysme mohly pokračovat?

Ja by som to bral ale čo ostatny.

Je mi to celkem jedno, ale tak často jako tehda tady asi nebudu. Ale přidal bych se, proč ne?

Hej hou,lets go!!!Im on.